V roce 1890, když bylo Ferdinandovi Porsche 15 let, ho na naléhání poslal otec na studium do Vídně, kde pak pracoval v továrně Jacoba Lohrera. V roce 1900 vystavoval v Paříži svůj první vůz. Později byl pozván na velvyslanectví v Bernnu, kde se setkal s Adolfem Hitlerem. Na základě jeho přání navrhl v r. 1934 “volkswagen” – lidový vůz s motorem vzadu. Automobil se začal v roku 1936 masově vyrábět a jeho výroba skončila nedávno. V roce 1947 pokračoval Ferdinand Porche se svým synem v návrhu dalšího automobilu, tentokrát pod jejich jménem a nazvali ho – Porsche 356. V následujícím roce spolu založili automobilku. Ferdinand Porsche prodělal v roce 1951 mrtvici, zemřel 30. ledna 1952.

Porsche má pověst výrobce špičkových sportovních vozidel, které jsou navzdory svému vysokému výkonu spolehlivé a poddajné pro denní užití, a také vysoké výrobní kvality a životnosti. V květnu 2006 bylo Porsche oceněno prvním místem za nejprestižnější luxusní automobilovou značku Institutem Luxusu, New York; dotazováno bylo více než 500 domácností s hrubým ročním příjmem nejméně 200 000$ a čistým jměním nejméně 750 000$ .

Členění převodovek

Podle kinetiky

rotační ► rotační

vstupní energie do převodovky je přenášena rotačním pohybem hřídele, výstupní energie je přenášena rotačním pohybem hřídele ale s jinou charakteristikou, (jiné otáčky / jiný kroutící moment / jiný směr otáčení)

rotační ► lineární

vstupní energie do převodovky je přenášena rotačním pohybem hřídele, výstupní energie je přenášena lineárním pohybem (posuvem)

lineární ► lineární

vstupní energie do převodovky je přenášena lineárním pohybem (posuvem), výstupní energie je přenášena lineárním pohybem (posuvem)

rotační ► periodický

vstup do převodovky vykonává rotační pohyb výstup převodovky vykonává periodický rotační (kývavý) pohyb nebo periodický posuvný pohyb (tam-zpět)

Podle funkce

lineární

výstup převodovky je vždy lineárně úměrný poloze vstupu, např. úhlu natočení hřídele

nelineární

výstup převodovky vykovává pohyb, který není přímo úměrný vstupu převodovky (spojitý, nelineární) případně může být výstup z převodovky přerušovaný (nespojitý, nelineární).

Historie

V roce 1911 byla založena firma „Kwaischinsha Motocar Works“ v Tokiu. V roce 1914 postavili první osobní automobil, ten nazývali „DAT“, podle iniciál z příjmení tří zakladatelů firmy – Den, Aoyama a Takeuchi. Roku 1918 přejmenovali firmu z „Kwaischinsha Motocar Co.“ na „DAT Motocar Co.“. Později se k tomuto novému názvu přidalo SUN, takže vznikl „DATSUN“. Datsun pro výrobu svých vozů založila novou firmu „Nissan Motor Co.“, která posléze propůjčila svůj název automobilům NISSAN.

V čase 2. světové války byla výroba Nissanu pozastavena a obnovena hned po jejím skončení, což bylo poměrně brzo, již v listopadu 1945. Automobily Datsun slavily velký úspěch v Americe, ale horší to bylo v Evropě, tady se tyto sportovní typy vozů prodávaly o dost méně. Naštěstí se vedení této automobilky nevzdalo a jako jediní vložili do evropského programu největší finanční částku. Zlomovým rokem bylo postavení továrny v britském Sunderlandu – 1984.
Nissanu se stále snaží zdokonalovat technickou část vozidel nad vzhledem. V popředí jejich priorit stoji stále motor, převodovka a podvozek. Od roku 2001 je Nissan ve vlastnictvi firmy Renault.

současná produkce

• Nissan 370Z
• Nissan Micra
• Nissan Murano
• Nissan Navara
• Nissan Note
• Nissan Pathfinder
• Nissan Patrol
• Nissan Pick-up
• Nissan Qashqai
• Nissan Qashqai +2
• Nissan Tiida
• Nissan Titan
• Nissan X-Trail
• Nissan Pixo
• Nissan GT-R

V roce 1966 podnik splynul s koncernem British Motor Corpoation, který se v roce 1968 spojil s výrobcem nákladních vozů Leyland a vytvořil koncern British Leyland Motor Corporation. V něm Jaguar setrval do roku 1984, kdy došlo k osamostatnění automobilky. Krátké období nezávislosti skončilo v roce 1989, když Jaguar koupil americký nadnárodní koncern Ford. V roce 2008 koupila Jaguar, společně s britskou automobilkou Land Rover, za 2,3 miliardy dolarů indická společnost Tata Motors.

Počátky

Historie značky Jaguar se začala psát v roce 1922, kdy William Lyons a William Walmsley založili v lázeňském městě Blackpoolu firmu Swallow Sidecars Company. Společnost se specializovala na výrobu motocyklových sajdkár, které byly díky své kvalitě a modernímu vzhledu velmi úspěšné. Přesto si byli Lyons s Walmsleym vědomi potenciálu malých cenově dostupných vozů, které podle prognóz oslabovali motocyklový trh. Na tomto trhu si firma získala místo se speciálními karoseriemi, které vznikali na základě masově vyráběných modelů. Za tímto účelem se společnost přejmenovala na Swallow Sidecar and Coachbuilding Company a v roce 1927 se tak rozběhla výroba atraktivní karoserie pro úspěšný lidový vůz Austin Seven. Vzniklé vozy se prodávali pod označením Austin-Swallow, a to buď jako dvousedadlový Austin-Swallow Roadster nebo později čtyřsedadlový Austin-Swallow Saloon. Oba modely si získali oblibu především díky ceně pouze o málo převyšující sériové provedení a specifickému vzhledu, který utvářel dvoubarevný nátěr karoserie a přední dělené skll ve tvaru písmebe V. Následovaly další méně čí více úspěšné modely na základě sériových vozů, např. značek Standard, Morris nebo Wolseley. V roce 1928 se firma přesunula z Blackpoolu do Coventry, kde sídlí dodnes. Williamu Lyonsovi se však pouhá výroba karoserií nezamlouvala, a proto se dohodl se společností Standard Motor Company na dodání šasi a motoru, které měly být použity pro zcela nový vůz.

V roce 1986 Honda zavedla samostatnou automobilovou luxusní značku Acura. Honda se věnuje i jiným oblastem v podnikání, jako například návrhu a výrobě zahradních strojů, lodních motorů, elektro generátorů a dalším výrobkům (sekce Honda Power Equipment). Od roku 1986 se věnuje i oboru uměle inteligence a robotiky, kdy výsledkem výzkumné práce je například robot ASIMO z roku 2000. Také Honda vstoupila do společného podniku s firmou GE v oboru letectví. V roce 2004 společně založili firmu GE Honda Aero Engines a nový letoun HondaJet HA-420 je plánovaný na rok 2011.

Firmu založil v roce 1948 Soichiro Honda a v současné době zaměstnává po celém světě 167 231 lidí.

Od roku 1986 je Alfa Romeo členem Fiat SpA. Společnost se původně nazývala ALFA, což je akronym pro Anonima Lombarda Fabbrica Automobili (přeloženo: Automobilová továrna Lombard, veřejná společnost). (První logo: . V roce 1915 získal podnikatel Nicola Romeo ve firmě většinový podíl a vedoucí pozici. V roce 1918 převzal celou firmu a jeho podniky se přejmenovaly na „Società Anonima Italiana Ing. Nicola Romeo“. A.L.F.A. se v roce 1920 přejmenovala na současný název Alfa Romeo.

Historie

Společnost, která se stala Alfou Romeo založil jako „Darracq Italiana“ v roce 1907 Cavaliere Ugo Stella, aristokrat z Milána jako partner francouzské automobilové firmy, kterou vlastnil Alexandre Darracq. Společnost poté vyráběla auta Darracquova v Neapoli, ale poté co partnerství ztroskotalo, Stella a další italští spoluinvestoři přesunuli výrobu do prázdné Darracquovy továrny na milánském předměstí Portello a společnost se přejmenovala na ALFA (Anonima Lombarda Fabbrica Automobili). První auto, které vyrobili bylo 1910 24 HP (pojmenované podle 24 koňských sil, které měl). Auto navrhl Giuseppe Merosi. Merosi navrhl další série nových vozů ALFA s výkonnějšími motory (40-60 koní). ALFA také zkusila automobilové závody s řidiči Franchinim a Ronzonim, kteří se účastnili soutěže Targa Florio v roce 1911 se dvěma 24 koňovými modely. Nicméně na začátku první světové války byla výroba ALFY na tři roky zastavena.

V roce 1916 společnost přešla pod vedení neapolského podnikatele Nicola Romea, který předělal továrnu na výrobu vojenské techniky pro italský a spojenecký válečný program. Továrna vyráběla během války munici, letecké motory a další komponenty, kompresory a generátory založené na existujících firemních motorech aut a také těžké lokomotivy. Když válka skončila, Romeo převzal nad ALFOU plnou kontrolu a výroba aut opět začala v roce 1919. V roce 1920 se název společnosti změnil na Alfa Romeo a prvním vozem pod touto novou značkou byl Torpedo 20-30 HP. Giuseppe Merosi pokračoval jako hlavní návrhář a společnosti vyráběla solidní silniční vozy i závodní vozy (včetně 40-60 HP a RL Targa Florio).

V roce 1923 byl z Fiatu odlákán Vittorio Jano díky přesvědčování mladého závodníka Alfy Enza Ferrariho aby u Alfy Romeo nahradil hlavního designéra Merosiho. První Alfa Romeo od Jana byl vůz P2 Grand Prix, který pro Alfu Romeo vyhrál světový pohár v roce 1925. Pro silniční vozy Jano navrhl sérii malých až středně objemných řadových motorů se 4, 6, a 8 válci založených na jednotce P2. Tyto motory jsou základem klasické architektury motorů Alfa s lehkou slitinovou konstrukcí, polokulovými spalovacími komorami, svíčkami uloženými ve středu, dvěma nahoře uloženými ventily na každý válec a dvojitými vačkami. Janovy návrhy byly jak spolehlivé, tak výkonné.

Rozvoj sériové výroby

Ford zavedl metody masové výroby vozidel a hromadného managementu průmyslové pracovní síly. Ford uskutečnil nápady Eli Whitneyho, který vyvinul jednu z prvních montážních linek s použitím univerzálních součástek. Díky tomu bylo možno uvést do provozu velmi levnou, opakovatelnou a spolehlivou výrobu. Použití pásové dráhy k pohybu vozů k dělníkům bylo v tomto průmyslovém odvětví unikátní a rychle se stalo oblíbeným způsobem výroby. Jakmile se totiž stala práce jednoduchou a opakující se, bylo možné najmout nezkušené pracovníky, kteří se mohli rychle naučit jednoduché úkoly (ačkoli to odstranilo téměř veškeré uspokojení, které mohl mít dělník vykonávající různorodé činnosti). Ale umožnilo to výrobu prvního světového auta Ford model T, který jako první cenově dostupný automobil vytvořil masovou motorizaci světa.

Prodeje vozů v ČR

Ford je nejúspěšnějším automobilovým importérem do ČR za roky 2007, 2008 a 2009. Kromě zmíněného úspěchů znamená 18 516 nově zaregistrovaných Fordů za rok 2009 také absolutní rekord mezi všemi dovozci v historii České republiky. Nejprodávanějším Fordem v ČR je Ford Fusion, následovaný Fordem Focus a užitkovým Fordem Transit. Ve stejném pořadí tyto modely také okupují stupně vítězů nejvíce prodávaných dovážených vozů v ČR!

Historie

1929 – 1946

Když v roce 1929 zakládal Enzo Ferrari v Modeně společnost Scuderia Ferrari určenou k sponzorování amatérských automobilových jezdců, vůbec neměl v úmyslu vyrábět silniční vozy. Ferrari připravoval a úspěšně pomáhal v závodění mnoha jezdcům firmy Alfa Romeo až do roku 1938, kdy byl oficiálně zaměstnán jako šéf závodního týmu Alfy.

V roce 1940 Alfu Romeo částečně převzala italská vláda, v rámci válečné zbrojní výroby. Divize, kterou řídil Ferrari byla však tak malá, že se jí tato situace nedotkla. Protože byla Ferrarimu závodní činnost po dobu čtyř let zakázána ve smlouvě s Alfou, Scuderia se přeměnila na Auto Avio Costruzioni Ferrari, vyrábějící stroje a díly pro letectví. Pod označením SEFAC (Scuderia Enzo Ferrari Auto Corse) Ferrari během „nezávodního“ období vyrobil jediný typ závodního vozu Tipo 815. To byl vlastně první automobil Ferrari. Představil se v roce 1940 v závodě Mille Miglia, kde jediné dva prototypy řídili Lotario Rangoni a Alberto Ascari, ale díky válce se v tomto závodě s velkou konkurencí poměřit nemohli. V roce 1943 Ferrari přemístil továrnu do Maranella, kde působí dodnes. Továrna byla v roce 1944 bombardována a v roce 1946 byla přestavěna a přibyly i nové provozy pro výrobu silničních vozů.

Sériové modely

Pojmenování modelů Ferrari se v průběhu času měnilo. Zpočátku trojmístné číslo značilo objem jednoho válce motoru (např. modely 250, 365 nebo nejnověji 456). Tento způsob označování se u dvanáctiválcových modelů udržel až do devadesátých let. Od šedesátých let se také začíná používat trojmístné označení složené z objemu motoru a počtu válců – jako první Dino Ferrari 206 (tedy obejm dva litry, šest válců), později např. 512 BB (pět litrů, dvanáct válců). Dnes je tímto způsobem pojmenován model 612. Ostatní moderní Ferrari mají v čísleném označení zaznamenán pouze objem motoru.

Jednotlivé závody

Výroba vozů Citroën probíhá v 9 závodech v Evropě. Tři z nich se nachází ve Francii (Aulnay, Rennes a Sevelnord – Hordain), dva ve Španělsku (Madrid a Vigo) a po jednom v Itálii (Sevelsud), v České republice (Kolín), v Portugalsku (Mangualde) a na Slovensku (Trnava). Výroba mimo Evropu probíhá i v Argentině (Buenos Aires), Brazílii (Porto Real) a Číně (Wu-chan). Společnost přímo zaměstnává 12 000 lidí v 70 zemích.

Historie

V roce 1916 se poprvé zrodila myšlenka André Citroënovi, který se rozhodl připravit svou továrnu na munici v Quai de Javel na velkoobjemovou výrobu silných a hospodárných automobilů. První automobil Type A byl vytvořen v létě 1919 a do konce roku bylo vytvořeno ještě 2810 kusů. Roku 1922 vznikl další automobil Autochenille B2, který jako první automobil v historii překonal poušť Saharu. Později společnost Michelin v roce 1935 přebírá kontrolu nad Citroën. Roku 1976 se Citroën stal součástí koncernu PSA Peugeot Citroën a je jí i dnes.

Původ a etymologický význam slova

Slovo automobil (zastarale kolojezd) pochází z řeckého άυτο („áuto“), samostatně a latinského mobilis ve významu pohyblivý. Často se používá zkrácený tvar auto, ve starší češtině byl rovněž užíván doslovný překlad slova automobil – samohyb. Automobil je tedy etymologicky definován jako samostatně se pohybující pozemní dopravní prostředek, který je nezávislý na kolejích nebo trolejích a k jehož pohybu není třeba tažných zvířat či lidské síly a je schopen se po zemi pohybovat díky svému vlastnímu pohonu. Této definici, která zahrnuje i motorová jednostopá vozidla (motorky, mopedy, motorová jízdní kola), autobusy a pojízdné pracovní stroje, však odpovídá v právních předpisech termín motorové vozidlo. Slovo automobil (auto) se používá v užším významu.

Historie

Nejvýznamnější část historie automobilů se začala psát koncem 18. století, kdy byly realizovány první úspěšné pokusy s vozidly poháněnými parním strojem. K jejich prvním konstruktérům patřili Skot James Watt a nebo Francouz Nicolas Joseph Cugnot. Jeho parní stroj uvezl v roce 1769 čtyři pasažéry a dokázal vyvinout rychlost až 9 km za hodinu.

Počátek 19. století byl stále doménou parních strojů, které se postupně zlepšovaly a zrychlovaly. Nic to ovšem neměnilo na jejich provozní náročnosti a těžkopádnosti. Zvrat nastal ve druhé polovině 19. století, kdy se konstruktérům podařilo zprovoznit první spalovací motory. V letech 1862 až 1866 vyvinul Nicolaus Otto první čtyřdobý spalovací motor.